Parta pana Pumpána-část 11
,,To bylo povídání smutnoveselé,"řekla parta. ,,A moc zimní.Kdopak umí letní,aby nezáblo?" Pipilitík řekl,že zná jedno šiščí říkání,ještě z dob,kdy měl hnízdo na borovici. ,,Tak o šišce?" ,,O šišce,"kývla parta.Na jedné borovici jsme měli hnízdo my,Pipilíkovy,a malinko šikmo nad námi bydlela ta malá šiška,která se později proslavila málem po celém světě.Čilimiliklíč,u nás bylo kráásně.Borovice byla vysoká,že se někdy mohla dívat na mraky seshora.A přes své stáří ztepilá,rovná.A osmahlá byla matička sosna,jako z bronzu.Když do ní klepl datel zobanem, ozvalo se po kraji bíím-báám,jako zvon,zrovna jako velký zvon.A když po dešti vysvitlo slunce, nebyla nad hlavou obyčejná borová koruna,ale kopule ze samých zelených drahokamů, honem jak se jmenují-no-ze smaragdů.Drahokamy na nic zase nejsou jako třeba jehličí,ale podívaná na ně to zase je.